Na plech na rakouské sjezdovce

Minulý týden jsme cestovali autem na hory. Do Rakouska. Přejeli jsme hranice a řeč přišla na to, že dřív to jen tak halabala nešlo a když už, všichni jsme s papulema dokořán zírali na tu úplně jinou zemi za plotem. Vesničky byly malebnější, políčka menší, ulice barevnější a snad i ten hrášek rostl v rovnějších řádcích. Vzpomínky jsme se snažili vysvětlit naší devítileté dcerce. Nemohla pochopit. Kruhový objezd pro ni dnes není zábleskem sci-fi, cedule Lidl, Intersport nebo Billa září stejně jako u nás, snad jen ty škarpy mají za hranicemi čistější. Ano, tráva kolem silnic tam zkrátka zelenější pořád je. Ale proč? Asi protože jsme Češi.

Prostor mimo naše byty, domy a zahrádky vnímáme stále tak nějak hloupě. Jako by to bylo území někoho jiného, kdo si tam přeci má hlídat a obnovovat pořádek. Stále jsme nepochopili, že i okolí "našeho" je tak trochu, byť z malé částečky, naše. A když tam děláme nepořádek, děláme jej zase jedině sobě, protože jej někdo – z peněz, které odevzdáme státu právě my – potom musí uklidit.

Pozůstatek socialismu, kdy všechno bylo všech, nic ničí a na ničem nezáleželo? Asi.

V Mladé Boleslavi, která je díky dvěma generálním úklidům ročně mnohem čistším městem než například Kolín, se rozhodli proti čecháčkovství přitvrdit. Vyhlásili nulovou toleranci a začali nekompromisně pokutovat pejskaře, kteří neuklízí po svých miláčcích, kuřáky, jež odhazují vajgly na chodník i lenochy, kteří netrefí k oranžově zářícím odpadkovým košům s obalem od čehokoliv.

Pomůže to? Snad alespoň trochu. Spíš se ale bojím, že se i chodci začnou nějak varovně problikávat podobně jako řidiči na českých silnicích. Policisté jsou totiž stále nepřátelé čecháčků jako před revolucí, ne ti, kteří je chrání a pomáhají (jak říká jejich v daném kontextu nechtěně směšné motto), ale ti, proti jejichž hlouposti a zlovůli je třeba se spiknout a bojovat. Obzvlášť přeci, pokud ubohého občana popotahují za trapný nedopalek. Jenže tichou a nejvýmluvnější odpovědí potom je pohled pod okna paneláků, když roztaje sníh. Třeba jako v těchto dnech.

Nepochopím a chápat nechci, že může někdo dokouřit a hodit si vajgl pod vlastní okna. Každý den několikrát. V létě, v zimě, ve středu i v neděli, v poledne i o půlnoci. Zažádat o grant a rozdávat jim zdarma popelníky v balkonové úpravě? I ty by se nakonec stejně objevily jako doplněk v naklizených obývácích a verandách. Tam si totiž ohořelé zbytky cigaret na podlahu nikdo nehází.

Minulý týden za hranicemi jsme sjížděli okouzlující, sluncem ideálně nasvícenou, rakouskou sjezdovku. Když lyže uprostřed ní do čehosi tvrdého narazila, objevili jsme malinko promáčklou, ale jinak zánovní plechovku. Od piva. Od Staropramenu.

Že by se prodával v tamním bufetu?

Projekt Lepší místo povahu Čechů nezmění. Alespoň ty ze závažnějších dopadů jejich chování však chce pomoci odstranit.