PF 2013

Ne všechno jde opravit tak snadno jako lavička z Lega. S tím náročnějším vám pomůžeme.

V roce 2013 na Lepším místě!

Inzerát. Značka: Programátor

Ta jehla v kupce sena přeci někde musí být!
Sháníme programátora. Ano, zdá se, že spustit nějaký ten "webík" dnes už umí skoro každý: "Vždyť přeci i ten Péťa udělal naší vesničce tááák hezký ten internet!"
Mno.
Jednoho právě sháníme. Lhostejno, jestli v kalhotách nebo v sukni. Každopádně ale šikovného, který se už nějaký ten čas pohybuje v oboru, v byznysu se říká, tuším, seniora. Na věku ovšem nezáleží. Musí to být ale trochu srdcař, aby rozuměl, proč má projekt Lepší místo smysl. A měl by mít také na základě svých zkušeností názor, zda stačí naše současné stránky vylepšit nebo by bylo lepší je rovnou celé smazat. Pak nechť je klidně zarovnaný sbírkou monitorů z devadesátých let nebo zasypaný bednami od pizzy a kelímky od coly, společný jazyk určitě najdeme. Klidně může jít i o programátorskou firmu. Ačkoliv jsme neziskovka, nechceme totiž spolupráci jen z lásky nebo ideálu, ale také za peníze. A pro našeho vysněného programátora je máme.

Nějaké ty odbornosti přímo v jazyce patřičném:
Hledáme senior C# programátora s minimálně jedním rokem praxe programování webových aplikací.
Znalosti:

• Microsoft .NET 4.0
• ASP.NET MVC 2
• Microsoft SQL Server

Repository je nyní v SVN, uvažujeme o přesunutí do Git (Bitbucket).
Na dohodu nebo na částečný úvazek.

Veškeré další informace poskytneme a na tipy, vtipy, náměty či připomínky se těšíme na e-mailu chci@lepsimisto.cz. Nebo dole v komentářích. Nebo na našem Facebooku, Twitteru či Google+. Díky!

Proč potřebujeme mobilní aplikaci?

Ještě pět desítek hodin zbývá do konce hlasování v soutěži ReStart Česko. A buďme upřímní, mobilní aplikace Lepšího místa, kterou jsme do klání přihlásili, na tom v tuto chvíli není zrovna valně. Proč by si ještě na poslední chvíli zasloužila podporu? A proč vlastně ikonku v mobilu tolik chceme?

Protože umožní vkládat podněty pro radnice jednoduše a hned přímo z ulice.

Během roku fungování ve středočeském Kolíně jsme totiž zjistili, že bez "apky" to půjde velmi ztuha. Lidé jsou většinou ochotni se problémem ve veřejném prostoru zabývat pouze ve chvíli, kdy je naštve, rozčílí, rozesměje, dojme, vystraší, prostě jen, pokud se jich nějak emocionálně dotkne. Než ale dorazí domů nebo do práce k počítači, už myslí na úplně něco jiného. Nákup, večeře, děti, naštvaný šéf, hromada na pracovním stole, v horším případě seriál a gauč.

Když pak jdou druhý den okolo místa s problémem, už s nimi nepohne.

A třetí den potíž přestanou vidět, prostě se stane součástí veřejného prostoru.

Vzpomenou si možná v hospodě, když na záležitost přijde řeč, a pěkně si zanadávají, že s tím město nic nedělá. Jenže ono pravděpodobně vůbec neví, že by mělo zasáhnout.

Mezitím problém naroste do takových rozměrů, až do něj klovnou novináři nebo už prostě nejde přehlédnout. Jenže tehdy již řešení stojí mnohem více sil i peněz. Typickým příkladem jsou černé skládky, kde se dvě pohozené igelitky s odpadky rozrostou v několik kontejnerů humusu. Nebo dětská hřiště, na nichž jedno utržené prkno působí jako vábnička na další a další vandaly, přeci proč by si nebouchli, když už je kolotoč stejně v rozkladu? Oprava je pak mnohem dražší. Takže na ni město nemá. Takže hřiště z bezpečnostních důvodů zruší úplně. Jeden takový případ si můžete pročíst například tady.

S Lepším místem se mohou úřady o čemkoliv dozvědět mnohem dřív.
S mobilní aplikací okamžitě.

Takže: Máte pět minut? Prosím, registrujte se a dejte nám hlas. Fakt to pomůže. Nám i vám, městu i vesnici.

Kolínský Belmondo zdolal větrný mlýn. I když už to chtěl vzdát

Má smysl sedat na koně a kopím útočit na nedobytné radniční věže? Ano, má. Ale je třeba místo brnění obléknout trpělivost. A místo zbraně tasit Lepší místo.

Jmenuje se Petr Venclovský. Žije v Kolíně. A není mu lhostejné, co se děje v jeho městě. Proto když se před rokem dočetl o Lepším místě, rozhodl se jej vyzkoušet.

"V říjnovém zpravodaji města chce být pan starosta Vít Rakušan nápomocen ve zlepšování Kolína a nechce zůstat jenom u otřepaných frází a slibů. Myslím si, že by si návštěvníci hřbitova zasloužili opravu nástupního prostoru tamní zastávky," nastínil Venclovský v e-mailu, který loni na podzim dorazil na adresu Lepšího místa. Chtěl jeho prostřednictvím nahlásit propadlou silnici u chodníku, kde zastavuje městský autobus. Jenže se mu nedařilo zaregistrovat.

"Je mi 71 let, počítač používám teprve dva roky, a tak neumím všechna kouzla, která se s tímto pro mne dříve zcela neznámým zařízením dají podnikat," zdůvodnil tehdy Venclovský, jenž se nedal odradit ani technikou. Hned bylo jasné, že pokud bez problémů vyhledá na webu vhodnou adresu, napíše dlouhý e-mail a přiloží k němu fotografie, bude problém v první řadě na straně Lepšího místa (registraci jsme později zjednodušili). Obdržel podrobný návod, jak se do systému přihlásit, a obratem objevil, které chyby se dopouštěl. Vzápětí se, na začátku listopadu, na webu objevil nový podnět.

Uživatel pod sympatickou přezdívkou Belmondo v něm upozornil, že na zastávce městské hromadné dopravy poblíž hřbitova vzniká obří kaluž, což způsobuje problémy jak pasažérům, tak řidičům, kteří nemohou zajet ke krajnici, protože by postříkali čekající na chodníku. Takže zastaví v silnici a lidé nastupují i vystupují stylem brod. A že taková kaluž může být v sychravém dni na cestě, jejímž cílem je nebo byl hřbitov, poslední kapkou smutku.

Pak se chvíli nedělo nic. Až dva dny před Silvestrem reagoval na problém na Lepším místě Antonín Zachariáš z kolínského odboru regionálního rozvoje a územního plánování. "Původně jsme uvažovali o provedení rekonstrukce celé části ulice Okružní od Ovčárecké až po Veltrubskou ulici. Finanční situace města to bohužel v současné době neumožňuje," odpověděl Zachariáš s tím, že silnice se propadá kvůli těžkým autobusům a voda při dešti pak neodteče do kanálu. "Možným řešením je zbudovat novou vpusť v místě poklesu vozovky, tím vyřešit odtok dešťové vody, a odstranit propad vozovky. Oprava je zahrnuta do plánu prací na příští rok," uzavřel Zachariáš.

Jenže milý Belmondo už neodpovídal. Protože navrhl řešení ještě další uživatel, nedalo mi to a Belmonda jsem v lednu na reakce v systému upozornila.

"Odpověď se shoduje s tou, kterou jsem obdržel před dvěma roky od tehdejšího místostarosty města pana Pekárka. Z toho pro mne plyne, že není zájem o opravu této zastávky, neboť moje kauza se táhne již čtyři roky a já už o tuto věc ztrácím zájem," odepsal mi Belmondo.

Bylo mi z toho smutno.

"Víte, boj s ‘úředním šimlem’ je velice obtížný, a pokud je člověku 72 let, stává se směšným a obtížným právě tomu šimlovi," dodal Venclovský, čímž můj smutek ještě znásobil. Přesto nakonec Belmondo na webu ještě zareagoval.

Pak se táhla zima, začalo jaro, na Lepším místě vypučely nové podněty a staré přinášely plody. Jedním z nich byla také oprava rozbité silnice. Ejhle, současné vedení radnice, na rozdíl od předchozího, svůj slib dodrželo.

Podnět mohl být uzavřen.

"Jsem rodilý Kolíňák a mám zájem, aby toto město vzkvétalo a lidem se zde dobře žilo," napsal úplně na počátku Venclovský. A sám k tomu nakonec přispěl velkou měrou. I když jde o jeden, z nadhledu vlastně marginální problém. Některým možná mohl připomínat dona Quijota, který se vrhá proti lopatkám větrného mlýna. Psal do novin, korespondoval si s radnicí, zkusil nový neověřený nástroj na webu, učil se s novou technikou. Nakonec se z něj tak stal okouzlující Belmondo, který svou důsledností a trpělivostí pomohl vylepšit život nejen sobě, ale hlavně ostatním.

Celý náš svět se přeci skládá ze zdánlivě nepodstatných maličkostí.

Když výrobek klame tělem

Jsem sympatický kelímek plný fantastických oříšků různých druhů. To volá Studentská směs z regálu.

Chutná standardně, jenže jak člověk ujídá, domlsá se bez varování k prázdnému kelímku. Ke kelímku v kelímku. A v něm najde jen vzduch. Dokonale obsypaný oříšky původně nebyl vidět. "Sakra, já jsem ti to asi snědl..." zjistí trapně člověk, který si mlsání koupil s někým napůl a chtěl ujíst jen půlku. Jenže se náhle dobral skoro ke dnu.

Váha výrobku zřejmě sedí, takže o podvod na konzumentech nejde. Přesto se člověk zákonitě cítí oklamán. A rozinky mu hořknou a hořknou až k úplnému dnu.

Který manažer asi přišel s takovým nápadem na lákavější vzhled produktu? A vážně si myslí, že jde o skvělý tah? Zdánlivě větším obsahem zřejmě opravdu získá o pár zákazníků více. Jenže většina z nich se bude cítit podvedena a příště sáhne po jiné dobrotě. Snad s jedinou výjimkou, lidmi ujíždějícími na titěrných plastových nádobkách.


Zakoupeno na pumpě ve středočeském Kolíně.

A až zamrznou rybníky, začneme prodávat plavky

Je libo čokoládového Mikuláše?
Nebo adventní kalendář?
Ještě v létě a za skvělou cenu?

V Kauflandu obvyklý prosincový sortiment navezli hned, jakmile zmizely školní pomůcky. Čerti tak už minimálně týden vyplazují jazyk u vstupu. To nevadí, že budou žádaní až za čtvrt roku, alespoň se cukrovinky v obchodě pěkně uleží. A dětem můžeme výletem do pekla názorně vyhrožovat už v září....

Umělci, sociologové, architekti, urbanisté! Inspirujte se...

Lichtenštejnsko. Hlavní město Vaduz. Muzeum umění.

Skrz výlohu prosvítá výstava připravená studenty místní univerzity. Jmenuje se Impulse für den öffentlichen Raum, tedy něco jako Podněty pro veřejný prostor. Místní začínající architekti v ní zmapovali lavičky na území Lichtenštejnska.

Zachytili je v přírodě, u kostela, na ulici, zkrátka na různých místech ve všech jedenácti obcích malé země sevřené mezi Rakouskem a Švýcarskem. Snímky pak poskládali do obrovské koláže.

Při takovém průzkumu zároveň zjistili, že lavičky lidé příliš nevyužívají, ať již kvůli špatnému výhledu, nevhodně vybrané lokalitě nebo třeba nepohodlí, a navrhli speciální posezení. Připravili takový design a našli taková místa, aby povzbudili obyvatele k větší účasti na veřejném životě a současně dodali výraz tamější komunitě.

Pro podobné projekty by mohlo v budoucnu být Lepší místo smysluplným pomocníkem. Pár snímků laviček již v systému máme, stejně tak třeba dětských hřišť, autobusových zastávek nebo vůbec rozličných koutů ve veřejném prostoru. A budou, doufejme, přibývat. Lepší místo tak může jednou pomoci umělcům, sociologům, urbanistům nebo třeba právě architektům. Nějaké nápady?

Podivní lidé, podivný náklad. Jenže nikdo nic nenamítá

Kolín, čilé středeční odpoledne. Město plné aut a lidí. Po Královské cestě si to zvesela štrádují tři muži. Nedůvěryhodně umolousaní, s batohy, psy, na ramenou dlouhatánskou zrezavělou tyč.

Kde ji asi vzali?

Možná se jí někde rádi za odnos zbavili.

Nebo ne?

Obvykle se o pár dní později v černé kronice objeví krátké souvětí, kterak kdosi kamsi spadl nebo jak se kdesi cosi zřítilo...

Nyní však ještě trojice, zcela určitě ne svatá, míří dost pravděpodobně do výkupny kovu. Jedna sídlí necelých tři sta metrů daleko. A trojlístek k ní zřejmě dorazí bez jediné reakce okolí. Ačkoliv je všem podezřelý, nikdo muže neosloví, nezeptá se, kde náklad vzali, kam s ním putují a nejde-li o krádež. Ostatně i já jsem se bála, abych jednu nechytla, když zmáčknu spoušť. Tou tyčí by to mohlo být jak z černobílé grotesky.

Jenže ono to v barevné realitě příliš k smíchu není. Jak to, že jsou všichni k takové situaci lhostejní? Že nikdo nezasáhne? Vzpomenu, možná idealisticky, možná ne, na prvorepublikové četníky, ke kterým lidé měli důvěru a jež by se o výletu s trubkou šuškandou dozvěděli ještě dřív, než by dorazila do sběrny. A možná by se spíš rychle vrátila na původní místo.

Dnes? Ve výkupně ji lhostejně přijmou, i když jim bude jasné, že dotyčným nepatří. A zloději se příště s dalším lupem opět ponesou městem vítězoslavně jako kingové.

Je vedro, přeci nebudu sedět v autě!

Hlavní tah mezi Nymburkem a Kolínem. Deset hodin dopoledne.
Pár dělníků poblíž Nové Vsi popochází kolem silnice, odkud zmizela svodidla. Na obě strany železničního nadjezdu fronty aut, které se na pokyn špatně seřízených semaforů střídají v jednom pruhu. Řidiči se snaží podívat, proč je brzdí kolona, takže si najíždí čím dál víc k čáře uprostřed. Každý o kousek. Jenže protože ani z prostředka vozovky nevidí, s bouchnutím dveří vystupují. A pak si pěkně společně zagestikulují a zakroutí hlavami, proč právě je a právě dnes muselo něco tak strašlivého potkat.
Co by se asi dělo, kdyby se s houkáním přiřítila sanitka?

Důvěra usměvavé Monačanky

Kterak sežrala samoobslužná pokladna v Monte Carlu naše eura a nechtěla je vydávit. A jak vlastně chutná vanilková Cola?

Monako. Čtvrť Monte Carlo. Luxusní čluny vypucované vnadnými hosteskami. Tak dokonale, jako by se osminozí pavouci nasoukali do obleků sešitých z hadříků na brýle a celou plochou úzkého těla se klouzali po ladných bocích lodí. Kus za nimi u obřího betonového mola, které si kníže nechal vyrobit ve Španělsku a přivézt po moři, kotví zaoceánský parník. Jen zaměstnanců má skoro jeden a půl tisíce. Nepřetržitě chrlí turisty od Japonců až po Rusy. Ti se prozradí dřív, než promluví, nikdo jiný se zkrátka takhle neobleče.

U světoznámého kasina parkuje dubajský šejk, jeho vůz je placatější než těsto na pizzu. Davy u něj otvírají pusy a fotí si ho, nehledě na auta, která se snaží v provozu projet městský okruh Formule 1. V osobním rekordu, pochopitelně.

Lesk a sůl ve vzduchu. Černé hory, modré moře, bílé jachty.

Pod čtrnáctiposchoďovým podzemním parkovacím domem zakopané hlavní městské nádraží, z nějž se ovšem také vyjde v úrovni ulice. A co chvíli nad hlavami vrtulník, který přiváží zbohatlíky z nejbližšího letiště v Nice. Jim, stejně jako dvěma turistům z Čech, slouží přímo proti hlavní zátoce nenápadný supermarket. Jeho vstup je na dohled od typické, na silnici malované, startovní čáry, která tu zbyla od posledního závodu. Jde o řetězec s názvem Casino - jak trefné v Monte Carlu.

Skrovný obchod má nakonec dvě patra. A samoobslužné pokladny. Můj muž, sběratel zkušeností, neodolá a hrne se s láhví Coca-Coly (víte, že v Evropě ji mají také limetkovou, citronovou a vanilkovou?) k jedné z opuštěných kas.

Brebentí na nás francouzsky. Načítáme kód, vážíme nápoj, házíme peníze. Jenže předčasně. Stroj se tváří, že žádné mince nedostal a vyžaduje další dávku kulatých eur. Už se křižuji, na kolik blbá Cola vyjde, když nás přijde zachránit usměvavá Monačanka. Útržky angličtiny vysvětlujeme, co se stalo.

Koukne do zásobníku, žádné peníze.

Otevře stroj, žádné peníze.

Vysunuje jednotlivé titěrné přihrádky v útrobách kasy, jenže zase žádné peníze.

Pokud jsme tam mince vhodili, spadly mezi ostatní a nikdo už je nepozná.

V Čechách by nás dávno se zvýšeným hlasem, pochopitelně v češtině, označili za podvodníky, kteří si vymysleli, že už platili. Pravděpodobně by ani pokladnu neotvírali. "Chce to po vás peníze, tak přeci plaťte. Že jste to popletli? Vaše blbost! Takové vykuky my už známe." A peprný dodatek, třeba: "Dyť jste cizinci, tak přece máte peněz dost!"

Zato v Monaku prodavačka usilovně hledá. Ani na chvíli nezaváhá, že bychom mohli nemluvit pravdu. Od začátku nám věří, i když jsme po týdenním životě v autě odrbaní, hovoříme prazvláštní řečí a nedomluvíme se pořádně anglicky, natož jejím jazykem. Ani na vteřinu nezapochybuje, že bychom si mohli situaci vymyslet. Říkáme, že peníze jsou uvnitř, tedy tam někde musí být, jen je objevit. A naše drobné nakonec ve složitém stroji najde.

Úsměv jí sice mezitím lehce ztuhne, je vidět, že jsme jí nechtěně přidělali práci, kasu bude muset reinkarnovat, přesto nás v rychlosti slušně dovede k jiné, pití nám zváží a sama vhodí naše peníze. Zatímco odcházíme, vrací se dělat inventuru k porouchané pokladně. A ať už si o nás myslí cokoliv, zloději jsme pro ni nebyli. Ani na chvíli. Což je hrozně prima pocit. Úplně jiný, než když v Čechách prodavačka v kiosku několikrát proti světlu obrací pětistovku, kterou jí podal slušný, poctivý zákazník.
Jenže důvěra v Čechách se prý nevyplácí. Nebo ano??

Záběr z monackého Casina. Vanilková Cola-Cola je sladší a chutná plněji než nápoj bez příměsi. Přidaná vanilka je v ní skutečně cítit. V chlazené méně. Američani ji dováží také například do obchodů u našich německých sousedů (pozor na zálohu za PET láhve). Ovšem třeba v rakouských regálech se stejně jako u nás orosit nemůže. Proč? Možná proto, že se třemi druhy Coly v očích výrobce vystačíme, kupujeme prima a vypadáme přitom šťastně. Na snímku sahá ruka po limetkové Coca-Cole, o polici výše stojí citronová verze. Obě se vyrábí v mutaci light.

Tady kakal Čech

"Jména hloupejch na všech sloupech," říkávala maminka. Nedokonalý rým, ovšem dokonalá pravda. A Češi ji zuby nehty klíče šíří také za hranicemi.

Pumpa na dálnici kousek od Verony. Autogrill. Veřejné záchodky. Vše čisté, úhledné. Jen ve výšce očí člověk zírá na počmárané dveře. Čte... v českém jazyce.

Doklad čísi hlouposti? Nepochybně. Jenže je to ještě horší.

Nejde totiž o vzkaz bědujícího Romea prchajícího z Verony do Mantovy, důsledek lidské potřeby vyřvat vášně či žal. Nevznikl jako výkřik odporu proti vládě nebo nespravedlnosti. Není za ním zoufalství nebo nekonečná samota. A dokonce ani přetlak invence, která prostě musí ven.

Tento nápis jen nudně opisuje to nejočekávanější, co se na pánských toaletách mohlo stát.

Horší už to být nemohlo. 

Člověk versus příroda 1:0. Ale příroda vyhraje

Hromada asfaltu. Ta, díky níž vzniklo Lepší místo.

Leží v Kolíně u hlavního tahu na Kutnou Horu už nejméně dva roky. Časem se zmenšila. A nedávno také praskla. Trhlinu obydlily veselé ploštice. A na scvrkávající se kopeček natahuje potutelně listy svlačec.

Co z toho vyplývá?

Příroda by si rozhodně poradila i bez Lepšího místa. S ním se ale podobných hnusných reliktů lidské blbosti či bezohlednosti můžeme zbavit podstatně rychleji. Alespoň za zkoušku to stojí.

Houkající sanitka nebo stádo pakoňů?

Stojíme na přechodu a čekáme, až nám padne zelená. Jakmile naskočí nakročený panáček, rozhouká se na dohled sanitka. Co udělají chodci?

Pochopitelně, že se jako hejno slepic začnou prodírat proti sobě (tím, že by měli přecházet každý po své straně, už snad ani nemá smysl se zaobírat). Takže sanitka zastaví a čeká, až zdraví lidé přejdou na druhou stranu. Protože pospíchají do Billy. Nebo do kina. Nebo do trafiky. Ten člověk, za kterým se záchranka řítí, zřejmě počká. Lhostejno, že mu smrťák už možná stojí v nohách postele.

Kdosi mi říkal, že řidiči sanitky volí nebezpečnost jízdy podle cíle. Když pospíchají za dítětem, šlapou na plyn riskantněji. Ale najet do lidí na přechodu, to ani tak nejde.

Na chodníku jsem zůstala stát jediná. Všichni přešli. Nikomu to nebylo hloupé, neslušné, sobecké, morálně nepřípustné. Zmáčkla jsem znovu tlačítko semaforu a byla si jistá, že až skočí znovu zelený panáček, lidé přecházející jako dvě stáda pakoňů proti sobě řeku, mě tentokrát rozčílí jako hodně vzpruzeného krokodýla.

Pohrobci lešení

Opravdu odhodíme odpadky kamkoliv, kde to zrovna není vidět?

Washingtonova ulice v Praze spojující hlavní nádraží s Národním muzeem. Zaměstnanec lešenářské firmy právě upevňuje rozebrané lešení. Jak jinak si vysvětlit, že se podél domu dostalo takové množství odpadků. A tak pěkně v lajně...

Hnusné město? Není horší než jeho obyvatelé

Zase je na ulici utržený koš a rozbitá zastávka? A o kom to vypovídá více, o městu nebo o lidech, kteří v něm žijí?

"Žádné město nebude lepší než jeho občané."

Tento výrok patří dánskému architektovi Janu Gehlovi. A klidně by mohl být mottemLepšího místa. Právě my, obyvatelé, totiž utváříme veřejný prostor.

Samozřejmě můžeme oponovat a hájit se, někdy i oprávněně, nefungující státní správou nebo špatně pracujícími technickými službami. Přesto na začátku vždy stojí člověk. To on zahodil na zem papírek od sušenky, to on nezavřel víko kontejneru, takže se nepořádek rozlétl do ulic. To on si opilý potřeboval do něčeho bouchnout. A protože těm ostatním je to většinou příliš jedno na to, aby cokoliv udělali, žijeme v Česku v poničených městech.

A na místě je vzhledem k přiloženým snímkům ještě jeden Gehlův citát: "Kvalita života ve městě a kvalita veřejné dopravy jsou jako sourozenci."

Při tomto tvrzení architekt vychází ze zkušenosti z Kodaně. Tam se totiž postupně podařilo v rozumné míře omezit v centru provoz automobilů a zlepšit podmínky pro cyklisty a chodce. Kodaň doslova ožila. A ve světě se o ní začalo pochvalně mluvit. "Když je město krásné pro místní, turisti z celého světa rádi přijedou. Znáte nějaký lepší způsob, jak udělat město atraktivní?" ptal se Gehl v pořadu České televize Na plovárně.

Kolín i Mladá Boleslav, odkud jsou fotografie v tomto článku, přitom o turisty usilují.


Boleslav se už několik let snaží vrátit život do historického centra, pořídila Metalovou cestu a přestavěla infocentrum, Kolín nedávno našel problém v absenci parkoviště pro autobusy.

Podle Gehla by však obě města měla chybu hledat v první řadě úplně někde jinde.

Ukaž hejtmanovi díru

David Rath se zlobí. Lidé nehlásí poničené silnice, které má ve správě Středočeský kraj.

"V hospodách nadávají všichni, ale když si mají najít svého cestmistra, s kterým by mohli problém vyřešit, tak zjistíte, že jde pouze o jedince. Jsem naštván, že lidé jsou pasivní a očekávají, že každou díru v silnici hejtman zná," cituje středočeského krajského šéfa Davida Ratha týdeník Kolínský pres.

Že by byly vozovky dokonalé? Asi ne. Tak se nikomu nechce, protože v opravu problematických míst už vlastně nevěří? Možná. Ať již jakkoliv, snad stojí za to, nabídku chytit za pačesy. Zda konkrétní silnice s výtlukem spadá do péče středočeského hejtmana (musí jít o komunikaci II. nebo III. třídy) vyčtete na webu krajského úřadu, tamtéž naleznete rovněž kontakt na patřičného cestmistra.

Tomu můžete informace o problému na cestě poslat už jen coby odkaz, pokud před tím díru vložíte jako kauzu na Lepší místo. Správce silnic tak dostane veškerý komfort v podobě přiložené fotografie a mapky, aniž byste mu museli složitě slovně vysvětlovat, kde a jakou potíž hledat. A navíc kdokoliv další díky Vám bude moci sledovat následující dění od vstřícné reakce cestmistra až po proměnu krajského tankodromu v prémiovou silnici evokující poježděníčko v hlubokém načechraném prašanu.

Anebo taky ne. Třeba si spolu s ostatními v komentářích kauzy popláčete nad rozbitými tlumiči a na celou akci "ukaž hejtmanovi díru" si uděláte jasný názor. Který lze dále, ovšem oprávněně, šířit v již zmíněné hospodě.

První varianta by byla báječná. Druhá poučná. Tak či tak, nestojí to za zkoušku?

Novinářův tajný trumf?

Z Lepšího místa cituje populární a zřejmě nejčtenější týdeník Kolínska.

Ne, neposílali jsme do Kolínského presu tiskovou zprávu. To Kolínský pres zřejmě sám na našich stránkách hledal odpověď na otázku, kterou se chtěl ve svém článku zabývat. Škoda, že byla zrovna reakce z radnice tak strohá. Ale i tak máme radost.

O co šlo? Andul se přes Lepší místo zeptala, zda by se sociální dávky lidem nemohly vyplácet v přízemí rozlehlé budovy na kolínském Karlově náměstí. Že když nejede výtah, dostanou se méně pohybliví do velkých nesnází. Odpověď úřednice v celém znění si můžete přečíst také v krátkém textu na stránkách Kolínského presu.

Budeme jedině rádi, pokud si regionální novináři zvyknout takto sahat na Lepší místo pro inspiraci. Tím spíš se totiž úředníci budou snažit, aby tam lidé z médií nalezli rovnou i odpovědi. A o to víc se bude veřejnost Lepšímu místu svěřovat se svými problémy. Ne každý kruh tedy musí být začarovaný. A pokud už, může jej ovládat radostné kouzlo.