úterý 22. května 2012

Houkající sanitka nebo stádo pakoňů?

Stojíme na přechodu a čekáme, až nám padne zelená. Jakmile naskočí nakročený panáček, rozhouká se na dohled sanitka. Co udělají chodci?


Pochopitelně, že se jako hejno slepic začnou prodírat proti sobě (tím, že by měli přecházet každý po své straně, už snad ani nemá smysl se zaobírat). Takže sanitka zastaví a čeká, až zdraví lidé přejdou na druhou stranu. Protože pospíchají do Billy. Nebo do kina. Nebo do trafiky. Ten člověk, za kterým se záchranka řítí, zřejmě počká. Lhostejno, že mu smrťák už možná stojí v nohách postele.
Kdosi mi říkal, že řidiči sanitky volí nebezpečnost jízdy podle cíle. Když pospíchají za dítětem, šlapou na plyn riskantněji. Ale najet do lidí na přechodu, to ani tak nejde.
Na chodníku jsem zůstala stát jediná. Všichni přešli. Nikomu to nebylo hloupé, neslušné, sobecké, morálně nepřípustné. Zmáčkla jsem znovu tlačítko semaforu a byla si jistá, že až skočí znovu zelený panáček, lidé přecházející jako dvě stáda pakoňů proti sobě řeku, mě tentokrát rozčílí jako hodně vzpruzeného krokodýla.

úterý 15. května 2012

Pohrobci lešení

Opravdu odhodíme odpadky kamkoliv, kde to zrovna není vidět?



Washingtonova ulice v Praze spojující hlavní nádraží s Národním muzeem. Zaměstnanec lešenářské firmy právě upevňuje rozebrané lešení. Jak jinak si vysvětlit, že se podél domu dostalo takové množství odpadků. A tak pěkně v lajně...

pátek 4. května 2012

Hnusné město? Není horší než jeho obyvatelé

Zase je na ulici utržený koš a rozbitá zastávka? A o kom to vypovídá více, o městu nebo o lidech, kteří v něm žijí?


"Žádné město nebude lepší než jeho občané."
Tento výrok patří dánskému architektovi Janu Gehlovi. A klidně by mohl být mottemLepšího místa. Právě my, obyvatelé, totiž utváříme veřejný prostor.
Samozřejmě můžeme oponovat a hájit se, někdy i oprávněně, nefungující státní správou nebo špatně pracujícími technickými službami. Přesto na začátku vždy stojí člověk. To on zahodil na zem papírek od sušenky, to on nezavřel víko kontejneru, takže se nepořádek rozlétl do ulic. To on si opilý potřeboval do něčeho bouchnout. A protože těm ostatním je to většinou příliš jedno na to, aby cokoliv udělali, žijeme v Česku v poničených městech.
A na místě je vzhledem k přiloženým snímkům ještě jeden Gehlův citát: "Kvalita života ve městě a kvalita veřejné dopravy jsou jako sourozenci."
Při tomto tvrzení architekt vychází ze zkušenosti z Kodaně. Tam se totiž postupně podařilo v rozumné míře omezit v centru provoz automobilů a zlepšit podmínky pro cyklisty a chodce. Kodaň doslova ožila. A ve světě se o ní začalo pochvalně mluvit. "Když je město krásné pro místní, turisti z celého světa rádi přijedou. Znáte nějaký lepší způsob, jak udělat město atraktivní?" ptal se Gehl v pořadu České televize Na plovárně.
Kolín i Mladá Boleslav, odkud jsou fotografie v tomto článku, přitom o turisty usilují.


Boleslav se už několik let snaží vrátit život do historického centra, pořídila Metalovou cestu a přestavěla infocentrum, Kolín nedávno našel problém v absenci parkoviště pro autobusy.

Podle Gehla by však obě města měla chybu hledat v první řadě úplně někde jinde.