Pochopitelně, že se jako hejno slepic začnou prodírat proti sobě (tím, že by měli přecházet každý po své straně, už snad ani nemá smysl se zaobírat). Takže sanitka zastaví a čeká, až zdraví lidé přejdou na druhou stranu. Protože pospíchají do Billy. Nebo do kina. Nebo do trafiky. Ten člověk, za kterým se záchranka řítí, zřejmě počká. Lhostejno, že mu smrťák už možná stojí v nohách postele.
Kdosi mi říkal, že řidiči sanitky volí nebezpečnost jízdy podle cíle. Když pospíchají za dítětem, šlapou na plyn riskantněji. Ale najet do lidí na přechodu, to ani tak nejde.
Na chodníku jsem zůstala stát jediná. Všichni přešli. Nikomu to nebylo hloupé, neslušné, sobecké, morálně nepřípustné. Zmáčkla jsem znovu tlačítko semaforu a byla si jistá, že až skočí znovu zelený panáček, lidé přecházející jako dvě stáda pakoňů proti sobě řeku, mě tentokrát rozčílí jako hodně vzpruzeného krokodýla.
Žádné komentáře:
Okomentovat