pondělí 17. září 2012

A až zamrznou rybníky, začneme prodávat plavky

Je libo čokoládového Mikuláše?
Nebo adventní kalendář?
Ještě v létě a za skvělou cenu?

V Kauflandu obvyklý prosincový sortiment navezli hned, jakmile zmizely školní pomůcky. Čerti tak už minimálně týden vyplazují jazyk u vstupu. To nevadí, že budou žádaní až za čtvrt roku, alespoň se cukrovinky v obchodě pěkně uleží. A dětem můžeme výletem do pekla názorně vyhrožovat už v září....


čtvrtek 13. září 2012

Umělci, sociologové, architekti, urbanisté! Inspirujte se...

Lichtenštejnsko. Hlavní město Vaduz. Muzeum umění.

Skrz výlohu prosvítá výstava připravená studenty místní univerzity. Jmenuje se Impulse für den öffentlichen Raum, tedy něco jako Podněty pro veřejný prostor. Místní začínající architekti v ní zmapovali lavičky na území Lichtenštejnska.

Zachytili je v přírodě, u kostela, na ulici, zkrátka na různých místech ve všech jedenácti obcích malé země sevřené mezi Rakouskem a Švýcarskem. Snímky pak poskládali do obrovské koláže.

Při takovém průzkumu zároveň zjistili, že lavičky lidé příliš nevyužívají, ať již kvůli špatnému výhledu, nevhodně vybrané lokalitě nebo třeba nepohodlí, a navrhli speciální posezení. Připravili takový design a našli taková místa, aby povzbudili obyvatele k větší účasti na veřejném životě a současně dodali výraz tamější komunitě.

Pro podobné projekty by mohlo v budoucnu být Lepší místo smysluplným pomocníkem. Pár snímků laviček již v systému máme, stejně tak třeba dětských hřišť, autobusových zastávek nebo vůbec rozličných koutů ve veřejném prostoru. A budou, doufejme, přibývat. Lepší místo tak může jednou pomoci umělcům, sociologům, urbanistům nebo třeba právě architektům. Nějaké nápady?

pondělí 10. září 2012

Podivní lidé, podivný náklad. Jenže nikdo nic nenamítá

Kolín, čilé středeční odpoledne. Město plné aut a lidí. Po Královské cestě si to zvesela štrádují tři muži. Nedůvěryhodně umolousaní, s batohy, psy, na ramenou dlouhatánskou zrezavělou tyč.

Kde ji asi vzali?

Možná se jí někde rádi za odnos zbavili.

Nebo ne?

Obvykle se o pár dní později v černé kronice objeví krátké souvětí, kterak kdosi kamsi spadl nebo jak se kdesi cosi zřítilo...

Nyní však ještě trojice, zcela určitě ne svatá, míří dost pravděpodobně do výkupny kovu. Jedna sídlí necelých tři sta metrů daleko. A trojlístek k ní zřejmě dorazí bez jediné reakce okolí. Ačkoliv je všem podezřelý, nikdo muže neosloví, nezeptá se, kde náklad vzali, kam s ním putují a nejde-li o krádež. Ostatně i já jsem se bála, abych jednu nechytla, když zmáčknu spoušť. Tou tyčí by to mohlo být jak z černobílé grotesky.

Jenže ono to v barevné realitě příliš k smíchu není. Jak to, že jsou všichni k takové situaci lhostejní? Že nikdo nezasáhne? Vzpomenu, možná idealisticky, možná ne, na prvorepublikové četníky, ke kterým lidé měli důvěru a jež by se o výletu s trubkou šuškandou dozvěděli ještě dřív, než by dorazila do sběrny. A možná by se spíš rychle vrátila na původní místo.

Dnes? Ve výkupně ji lhostejně přijmou, i když jim bude jasné, že dotyčným nepatří. A zloději se příště s dalším lupem opět ponesou městem vítězoslavně jako kingové.