čtvrtek 17. března 2011

Sousedovo lejno

Na rohožce leží pytlík na psí exkrementy. I s obsahem. Po chodbě panelového domu se line patřičný zápach. "Udělejte s tím něco," klepne na dveře dotčený soused sbíhající z horního patra. Majitel bytu zírá mezi futry na rohožku, ale rychle mu dojde, o co jde. A začne válka ala Zítra to roztočíme, drahoušku!
Takový scénář mohlo mít dnešní ráno u nás v paneláku. Můj muž totiž po svítání viděl souseda, kterak venčí boxera.
Psík se vesele vykakal, páníček jej vesele pochválil a oba vesele vykročili domů. Můj drahý stál opařený u chodníku. "Kdybych se na něj z dvou metrů významně nedíval, jestli to uklidí!" rozčiloval se pak doma, mával mobilem s fotkou obstojně vydařeného výměšku a krátce na to mi oznámil plán své smělé pomsty.
Zvítězila jsem. Nakonec jsem svému Mirkovi Dušínovi zabránila distribuovat sousedovi zpět jeho lejno. Stálo mě to však hodně úsilí. Mimo jiné jsem také, já starý srab v mezisousedských vztazích, slíbila (protože vložení na Lepší místo bohužel v tomto případě nic nevyřeší, neb jeho cesta je schůdná pro problémy jiného typu: na mapu kauz se můžete podívat tady), že o jeho zážitku napíšu na blog. Třeba pomůže, když se o podobných věcech bude alespoň psát.
Ačkoliv chápu, že manželovo řešení by bylo minimálně hmatatelnější. A možná by se v tom bytě pod námi přeci jen někdo chytil za nos. Nejen kvůli zápachu.

středa 9. března 2011

Kasárna. Proč pořád tak zchátralá?

Minulý týden jsem poslala žádost o informaci na boleslavskou radnici. V pondělí přišla odpověď.


Když 15. února vložila Nela na Lepší místo kauzu, která se týkala boleslavských kasáren, klikla jsem, že chci problém sledovat. V Mladé Boleslavi žiji a dobře si vzpomínám, jak jsme loni na jaře s fotografkou týdeníku Sedmička zíraly na břízu, která se ze stěny budovy hrdě pnula k nebesům.


Do té doby jsem stavbu znala jen z druhé, lícové strany, totiž z Jičínské ulice. Netradiční střih, trochu omšelá omítka, sem tam rozbité okno. Z rubu, od Štefánikovy ulice a U Kasáren, mě pohled až trochu vyděsil. Dělala jsem tehdy reportáž o generálním úklidu města. Obří kropicí vozy pečlivě omývaly chodníky i silnice a svrchu ruiny na ně přitom koukali holubi. Fotografka fascinovaně mačkala spoušť, strážník, který dohlížel na odtah aut, s pochopením kýval hlavou a že prý stavbu musí často kontrolovat. Kvůli bezdomovcům. Kvůli narkomanům.


Asi půl roku na to přišel do redakce Sedmičky starší pán. Boleslavský odborník na cyklistiku Vladimír Novotný přinesl hromadu výstřižků z novin a prosbu, zda bychom o té ruině mohli napsat. Krátce na to ovšem byli středočeští redaktoři Sedmičky odejiti a redakce zrušeny.
Nicméně když Nela přidala na Lepší místo tuhle kauzu, nebylo co řešit, sledovat jsem ji musela.
Došla jsem ji vyfotit. Pohled byl stejný jako skoro před rokem, nikdo na budovu zřejmě nesáhl. Po nějaké době jsem proto začala sama hledat, jak to s těmi kasárnami vlastně dnes je. V novinových článcích se psalo, že je město prodalo, jenže v katastrujako majitele stále uvádí město.
Pátrání v usneseních
Prohledala jsem zápisy z jednání zastupitelstva Mladé Boleslavi, při nichž o budově museli rozhodovat. A našla jsem. Vedle řady zmínek a několika úprav prodeje pozemků, které ke stavbě patří, byla nejdůležitější schůze z 22. listopadu 2007. Při ní totiž zastupitelé schválili uzavření smlouvy o prodeji bývalých kasáren společnosti Grandezza Hotels – Mladá Boleslav a také její konkrétní podobu. Do 30. srpna 2008 měly být kasárny Grandezzy.
Poslala jsem tedy na elektronickou podatelnu magistrátu žádost o informaci. Zajímalo mě, jak bylo naplněno konkrétní usnesení, respektive, zda dům město prodalo, a také, jak a kdy vydalo stavební povolení této firmě. Jím totiž bylo pravděpodobně vázáno přepsání majitele v katastru. Od stavebního povolení a také kupních smluv jsem žádala poslat kopie.
Odpověď od města
Upřímně, nedoufala jsem, že se dočkám do zákonných patnácti dní odpovědi. Byl čtvrtek 3. března ráno. V pondělí 7. března krátce po obědě přišel mail od vedoucího odboru správy majetku města Jiřího Pavlouska.
Uvědomil mě, že smlouvu o prodeji uzavřel magistrát 28. února 2008 s tím, že vlastníkem bude Grandezza Hotels Mladá Boleslav skutečně až po zapsání do katastru nemovitostí. Aby se tak ovšem stalo, musí firma předložit platné stavební povolení a doplatit zbytek peněz. Podle kopií smluv, pokud jim dobře rozumím, jde o 7,5 milionu z celkových 10 milionů korun.
V listopadu loňského roku, napsal dále vedoucí odboru, nabylo právní moci územní rozhodnutí. "31. ledna 2011 společnost požádala o zahájení stavebního řízení, které je přerušeno s tím, že společnost doplní náležitosti. Toto řeší stavební úřad dle zákona," uvedl Jiří Pavlousek. Pozemky pak budou na firmu převedeny do devadesáti dnů od kolaudačního rozhodnutí na přestavbu. Firma za ně podle smlouvy zaplatí dalších 2,5 milionu korun. Opět až po podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru.
Schválně zpomalíme?
Taková je tedy oficiální situace. Že ovšem celá vázne, si nelze nevšimnout. Osobně si myslím, že boleslavská pobočka Grandezza Hotels, jejíž mateřská firma a další spojené se jménem Michalis Dzikos coby společníkem či jednatelem provozují jen přímo v Boleslavi luxusní hotely La Romantika a Plaza, prostě další dění jaksi zdržuje. Možná zrovna nemá peníze (ačkoliv Dzikos je také třeba předseda představenstva akciové společnosti Barrandovské terasy, která před několika dny oznámila mamutí přestavbu někdejšího vyhlášeného pražského komplexu stejného jména, kde má nově vyrůst – jak jinak – také hotel), možná se zalekla krize, snad jí prozatím stačí, že se zbavila nebezpečí, že kasárny na hotel přestaví konkurence.
Opřeno o konkrétní důkazy to ovšem nemám. Takže se třeba sakra mýlím a mamutí čtyřpatrový zbytek někdejší kasárny už brzy obroste lešením hemžícím se dělníky v oranžových vestách. Kéž by!

úterý 8. března 2011

Občane, raději se nás na nic neptej. Budeš platit, nebo se rovnou nic nedozvíš

Jihomoravský kraj chce novelizovat zákon o svobodném přístupu k informacím. Ve prospěch úřadů.


Zákon o informaci umožňuje obyvatelům České republiky, aby se zeptali na potřebné údaje úřadů. Ty musí v přesně daných lhůtách odpovědět. Jinak má občan v ruce zákonný návod, jakou cestou pokračovat, kdy, kde a jakými prostředky od odvolání až po soudní žalobu se bránit. Teď by měl ovšem zákon, podle nějž se řídíme od 1. ledna 2000, doznat dosti podstatných změn.
Chce je zastupitelstvo Jihomoravského kraje, které 24. února schválilo novelizaci zákona. Důvod? Radní Marie Cacková (KDU-ČSL) při předkládání návrhu hovořila o odstranění zvýhodnění občanů před úřadem i jejich šikanování úředníků a také o nutnosti úbytku žádostí, které prý instituci každoročně zavalují (více o předkládání novely zastupitelstvu v článku na webu Jihomoravského kraje). Mimochodem, v loňském roce musel celý jihomoravský úřad řešit 530 podaných žádostí a 359 stížností na jejich (ne)vyřízení.
Podle navrhovaných úprav musí obyvatel za odpovědi úřadu mnohem častěji platit (při "správném" výkladu vždy), informace se může dočkat později, zatímco on však musí reagovat rychleji (kvůli změnám lhůt), navíc zmizí i povinnost žádost a odpověď zveřejnit (prý protože zajímají jen žadatele).
"Především obsah toho návrhu je velmi zpátečnický, je to jako z minulého století. Navrhuje zhoršování přístupu k informacím v mnoha rovinách. Navrhuje například, aby se nemusel dotaz vůči politikům vůbec zodpovědět," reagoval na podobu novely odborník na otevřenost veřejné správy Oldřich Kužílek v reportáži ČT24.
I přes výhrady veřejnosti poputuje návrh na změnu zákona do Poslanecké sněmovny. Ta jej při svém nejbližším zasedání zřejmě ještě řešit nebude, v programu schůze na 15. března zatím není zařazena.
Současnou podobu zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. včetně řady příkladů si můžete přečíst například tady. Návrh novely je ke zhlédnutí zde.

čtvrtek 3. března 2011

Na plech na rakouské sjezdovce

Minulý týden jsme cestovali autem na hory. Do Rakouska. Přejeli jsme hranice a řeč přišla na to, že dřív to jen tak halabala nešlo a když už, všichni jsme s papulema dokořán zírali na tu úplně jinou zemi za plotem. Vesničky byly malebnější, políčka menší, ulice barevnější a snad i ten hrášek rostl v rovnějších řádcích. Vzpomínky jsme se snažili vysvětlit naší devítileté dcerce. Nemohla pochopit. Kruhový objezd pro ni dnes není zábleskem sci-fi, cedule Lidl, Intersport nebo Billa září stejně jako u nás, snad jen ty škarpy mají za hranicemi čistější. Ano, tráva kolem silnic tam zkrátka zelenější pořád je. Ale proč? Asi protože jsme Češi.
Prostor mimo naše byty, domy a zahrádky vnímáme stále tak nějak hloupě. Jako by to bylo území někoho jiného, kdo si tam přeci má hlídat a obnovovat pořádek. Stále jsme nepochopili, že i okolí "našeho" je tak trochu, byť z malé částečky, naše. A když tam děláme nepořádek, děláme jej zase jedině sobě, protože jej někdo – z peněz, které odevzdáme státu právě my – potom musí uklidit.
Pozůstatek socialismu, kdy všechno bylo všech, nic ničí a na ničem nezáleželo? Asi.
V Mladé Boleslavi, která je díky dvěma generálním úklidům ročně mnohem čistším městem než například Kolín, se rozhodli proti čecháčkovství přitvrdit. Vyhlásili nulovou toleranci a začali nekompromisně pokutovat pejskaře, kteří neuklízí po svých miláčcích, kuřáky, jež odhazují vajgly na chodník i lenochy, kteří netrefí k oranžově zářícím odpadkovým košům s obalem od čehokoliv.
Pomůže to? Snad alespoň trochu. Spíš se ale bojím, že se i chodci začnou nějak varovně problikávat podobně jako řidiči na českých silnicích. Policisté jsou totiž stále nepřátelé čecháčků jako před revolucí, ne ti, kteří je chrání a pomáhají (jak říká jejich v daném kontextu nechtěně směšné motto), ale ti, proti jejichž hlouposti a zlovůli je třeba se spiknout a bojovat. Obzvlášť přeci, pokud ubohého občana popotahují za trapný nedopalek. Jenže tichou a nejvýmluvnější odpovědí potom je pohled pod okna paneláků, když roztaje sníh. Třeba jako v těchto dnech.


Nepochopím a chápat nechci, že může někdo dokouřit a hodit si vajgl pod vlastní okna. Každý den několikrát. V létě, v zimě, ve středu i v neděli, v poledne i o půlnoci. Zažádat o grant a rozdávat jim zdarma popelníky v balkonové úpravě? I ty by se nakonec stejně objevily jako doplněk v naklizených obývácích a verandách. Tam si totiž ohořelé zbytky cigaret na podlahu nikdo nehází.
Minulý týden za hranicemi jsme sjížděli okouzlující, sluncem ideálně nasvícenou, rakouskou sjezdovku. Když lyže uprostřed ní do čehosi tvrdého narazila, objevili jsme malinko promáčklou, ale jinak zánovní plechovku. Od piva. Od Staropramenu.
Že by se prodával v tamním bufetu?
Projekt Lepší místo povahu Čechů nezmění. Alespoň ty ze závažnějších dopadů jejich chování však chce pomoci odstranit.