Z pítka vodárny se pocestný neosvěží. Už roky

Když člověk přijíždí ke Kolínu od Nymburka, většinou město v Kmochově pěkné rovině identifikuje podle jediné stavby. Z ranního oparu vystupuje štíhlá kulovitá věž se zeleným kulichem. Vodárna. Jako turistka bych ji zaručeně chtěla poznat zblízka. Jenže já v Kolíně roky bydlela. Takže mě, bohužel, k návštěvě nenaláká. Proč, vystihli již herec a architekt David Vávra s režisérem Radovanem Lipusem v road mowie Šumná města.

Vávra v dílu oblíbeného pořadu projíždí Kolínem ve staré tatrovce. Vysvětluje, že město bylo na počátku minulého století moderní, krajinu prý dotvářely i inženýrské stavby. "Například proporčně vytříbená vodárna architekta Jandy z let 1928 až 1930 myslící nejen na tlak vody, ale i na náhodně procházejícího výletníka, který se mohl nejprve u pítka osvěžit a pak vystoupat na vyhlídkovou terasu. Tedy vděčně ozkoušejme," vybízí Vávra a pospíchá k budově. Jenže prostor pro pitnou vodu, jakási nádržka, zeje prázdnotou a schody jsou opatřené pevně zavařenou železnou mříží. Vávra proto odchází občerstvit se jinam. Jako všichni pocestní dlouhé roky. Vodárna totiž už léta chátrá. I proto je zřejmě v tuto chvíli nejsledovanější kauzou na serveru Lepší místo.

O potřebě investovat do vodojemu se přitom v Kolíně hovoří už řadu let. Vlastnil ho stát, Středočeské vodovody a kanalizace, v roce 2004 stavbu od soukromníka za 2,7 milionů korun odkoupilo město. Od té doby padlo mnoho návrhů na její využití. Zvažovala se restaurace či internetová kavárna, vyhlídka, muzeum vodárenství, galerie, čas od času také tisk uveřejnil zprávu, že se některý soukromník zajímá o pronájem věže. Nakonec se však vždy ztěžka sháněly peníze i jen na nejnutnější opravy a osvětlení této dominanty Kolína.

Že by si zasloužila větší péči, potvrdilo nedávno ministerstvo kultury. 28. prosince 2010 totiž kolínskou vodárnu prohlásilo za kulturní památku. Jenže vodojem zatím i s tímto označením chátrá dál. Začne se s vodárnou, i vzhledem k tomu, že se na radnici po podzimních volbách vyměnili radní i většina zastupitelů, něco dít? Snad ano. Smutnoukauzu na Lepším místě v tuto chvíli sleduje osm lidí.

Vznik Lepšího místa

Projekt Lepší místo se zrodil v hlavě Jiřího Rozvařila, který se v dubnu 2010 rozhodl koupit doménu lepsimisto.cz. Už na konci září téhož roku lidé začali zadávat první kauzy. V únoru 2011 se na budoucím informačním systému začalo za finanční podpory společností Colognia press a PNB cíleněji pracovat. K dnešku obsahuje šestnáct kauz, připravují se návody a postupy k jejich řešení, fanoušky pomalu sbírá facebooková stránka, založená 14. února, a články se objevují také na tomto blogu, který vznikl o den později.

Po hlavě do vodopádu

Jsem nepřítel facebooku. Od chvíle, kdy jsem na něj poprvé vlezla. Nabídka přitom nezněla úplně špatně: potkáš tam virtuálně dobře naladěné známé (hlavně ty, které jsi léta neviděla), občas si vyměníte pár řádků a sem tam zahlédneš jejich vydobývané statky a vychovávané potomky. Jenže představa o poklidné facebookové říčce dozurčela stejně rázně jako se voda z bublajícího potoka zřítí z padesátimetrové skály.

Hromady nesmyslných snímků z party se vidlemi dají přehazovat, odkazy na vtipné/ smutné/ hloupé/ ještě hloupější články na internetu rovněž, o nasekaných a gumově vztyčených palcích ani nemluvě. Proč bych měla klikat, že se mi líbí, že známá psa číšnice sousedky má super crazy účes? A proč, že se mi nelíbí, že Sagvan Tofi dostal Thálii za muzikál Děti ráje? Koho to kristepane zajímá? Nějakého facebookového boha, který řídí naše virtuální štěstí? A vůbec, vždyť ta zvrácenost ani nemá české jméno...!

Mno.

Jenže pozor. Já ten padesátimetrový vodopád včera skočila.

Zaměstnání je totiž zaměstnání, tudíž nyní nejenže "jsem na facebooku", ale založila jsem tam také stránku. Vlastnoručně. A co víc, včera jsem se radovala s každým tím rozkošňoučkým palečkem, kterým nám lidé dávají najevo, že se jim naše báječňoučká stránka Lepší místo líbí.

A dneska?

Dnes již doporučuji klady webu Lepší místo v jednotlivých konverzacích, když mí noví (i staří) přátelé naznačí, že je v jejich městě něco trápí. S přehledem. Pche.

Cože? Že se mám zaregistrovat na novou úžasnou profesionální sociální síť LinkedIn, která je celá v angličtině a sdružuje inteligenci? A dost! velmi pravděpodobně ztratím plavky. Do žádné další bílé oázy ve tvaru písmen, ať již f nebo in, na pozadí modré vody se už nořit nebudu. Tedy doufám.

Ne lajně v temné uličce, ano lajně na parkovišti

První příspěvek. Většina pisálků předpokládá, že si jej přečte celý gramotný svět, čímž začne jejich dlouhá a adekvátně významná internetová sláva. První řádky proto šejkují, jako když kočička s pejskem vařili dort. Trochu blond krásna, špetku erotična, dozdobit slavným citátem. Tak takhle tedy ne!

Jenže jak začít? Třeba tak, že na stránce www.lepsimisto.cz vzniká nový projekt. Nemá zrovna nízké cíle, chce zlepšit svět kolem nás. Idealismus? Možná. Ale hlavně pokus, aby se lidé dívali kolem sebe a měli chuť místo brblání v hospodě či u televize něco udělat. Vzít foťák, zmáčknout spoušť, svou potíž zveřejnit. Třeba se ukáže, že netrápí jen je. Kauzu už sledují nejen sousedé? Tak to asi nebude jen tak nějaké bebíčko.

Někdo z těch, koho trápí, pak pošle podnět na úřad. Upozorní radní či zastupitele (ne náhodou má toto slovo tolik společného se slovem zastupovat), tohle se nám nelíbí, nešlo by s tím něco udělat? Zodpovědní starostové budou rádi. Třeba nevěděli, že se lidé bojí projít jistou ulicí, protože se tam schází divné existence, že kdosi ukradl důležitou dopravní značku, nebo je nenapadlo, že bychom potřebovali nalajnovat parkoviště, neboť jinak často nezbyde, než zaplakat, že do těch šesti míst na půlauto se ani to jedno jediné bez řezačky plechů prostě nenacpe. Anebo to věděli a jen vědět nechtěli. Prý že mají jiné práce dost. Jenže to už nejsou zodpovědní starostové (ne náhodou má toto slovo tolik společného se slovem starosti). Šikovným z nich chce Lepší místo pomoci.

Aby se nám ve městech a vesnicích lépe žilo.

Snad je to úkol, který zaujme už z podstaty, aniž by v textech bylo třeba čarovat blond krásnem, kořenit erotičnem a pečetit slavnými citáty. Nebo ne?